Výuka hudby na kruchtě kostela (13.5.2016)

Když nevěříte na babské pověry o nešťastném pátku třináctého, můžete zažít netradiční výuku a ještě potkat nové přátele. Kvinta a sexta GTS naplnily 13. 5. 2016 linkový autobus T. Sviny - Nové Hra-dy až po střechu a vydaly se na prohlídku Kláštera Božího milosrdenství a kostela sv. Petra a Pavla. Průvodcem oběma skupinám (SHv a SVv) byl student kvinty GTS František Šulista.

Nejprve jsme na Nových Hradech zamířili do kostela. František nás mile přivítal a my jsme jej po chvíli následovali nahoru na kůr. To už se chrámovou lodí nesl velebný zvuk varhan. Po točitých schodech jsme vystoupali na kruchtu novohradského kostela, kde stojí dva hrací stoly, neboť kostel má nejenom dva svaté v názvu, ale i dvoje varhany. Aby těch dvojic nebylo málo, má každý stůl dvě klávesnice. Varhaník bratr Jožko byl sice sám, ale hrál tak, jako by zpíval celý andělský chór. Po krátké hudební ukázce nám vysvětlil, k čemu slouží u varhan ventilátor, vzdušnice, kovové i dřevěné píšťaly, rejstříková táhla ale také obrazovka počítače a diskety se záznamem skladeb. Bratr Jožko nás přesvědčil nejenom o tom, že dobře rozumí stavbě a funkci varhan, ale že na ně také skvěle umí hrát. Vyslechli jsme si úryvek ze skladby německého barokního skladatele Johanna Pachelbela a poté jsme znovu sestoupili do hlavní lodi a usedli do lavic. František Šulista vyprávěl o historii kostela a vzal to pěkně od počátku: od první zmínky ze 13. století, následovalo vypálení husity a o necelých 40 let později vojsky Zdeňka ze Šternberka. Teprve na konci 16. století prý stála hrubá stavba nového božího stánku. Během výkladu jsme identifikovali švábskou síťovou klenbu v presbyteriu i cibulovou báň s lucernou. František nám představil všechny světce v interiéru kostela a vyprávěl příběh obrazu Panny Marie Záblatské.

Stejně tak jako bývalí majitelé Nových Hradů, i my jsme z kostela přešli prampouchem do Kláštera Božího milosrdenství. Tam nás upoutala hlavně barokní oratoř a krásně upravený rajský dvůr. Celý klášter dnes spravuje komunita bratří a sester z misijního společenství Rodina Panny Marie, jejímž členem je i náš známý bratr Jozef Michael. Jak jemu, tak Františkovi jsme poděkovali za fundovaný výklad a krátce před polednem jsme se rozloučili.

Naše návštěva novohradského církevního centra dopadla nad všechna očekávání a nám nezbývá než všem pověrčivým doporučit zapomenout na černé kočky přebíhající přes cestu, rozbitá zrcadla i rozsypanou sůl a statečně vyrazit za novými poznatky, byť by byl pátek a třináctého navrch.

Mgr. Marie Poláková